11. (2013) Lipari

Datum expedice: 24.8. - 31.8.2013

Na moři: 24.8. - 31.8.2013

Přístav: Palermo, Sicílie (Itálie)

Loď: "Faster" (Dufour 38 - 3 kajuty, 2 WC, 6+2, ročník 2004) od Velasud Yachting

Upluto: 260 Nm / 20 Nm v noci

Posádka: 6 statečných: Tomíno (skipper), MarčelloMirek, JáraMíla, Peckie

 

Rovněž ke zhlédnutí: TrasaFotkyVidea, Komiks

 

 

                                                  

 

Změna je život

Plánování 11. výpravy bylo oproti předchozím letům poměrně rychlé a bezkonfliktní – dalo by se až říci, že to byla skoro nuda. :-) Ale ona to samozřejmě nuda nebyla - to jen koloběh života trochu „otočil osudím“ a některé „míčky“ z něj „tak nějak vypadly“… Pokud by to pro někoho bylo příliš obrazně řečeno, tak tedy - oproti předchozí výpravě na Kyklady (a skoro i Sporady :-) došlo k několika změnám v posádce - důsledkem čehož byla shoda na destinaci letošní výpravy o poznání jednodušší.

Cílem výpravy byly zvoleny sopečné italské ostrůvky Lipari, na které se už část posádky podívala v roce 2008 v rámci 5. výpravy Yachtmenů. Nicméně tenkrát se a) jelo auty a pozornost se zaměřila mj. na Etnu a b) vyplouvalo se ze Santa Agaty (což je přístavní městečko ve východní půlce seveního pobřeží Sicílie), čímžpádem se stihly navštívit pouze východní ostrůvky Lipar (v originále Isole Eolie).

Plán pro tento rok byl letět do Palerma a cestou ze západního cípu severu Sicílie tak dosáhnout i západních otrůvků Lipar (Alicudi a Filicudi). Už to samo o sobě dávalo tušit, že letošní výprava bude od té minulé na Lipari dosti odlišná. A události dalších dní tomu jednoznačně daly za pravdu… :-o) Ale nepředbíhejme…

 

Viva Mafia!

Letecká doprava má nesporné výhody – člověk ušetří hromadu času na cestě z domoviny do vzdálené maríny a dále si může užít trochu té „metly lidstva“ (rozuměj lahodného moku jménem RUM), aniž by mu hrozilo „že nafouká“ (anebo vám snad někdo někdy dával při nástupu do letadla „foukat“? :-o).
Vědomi si této nesporné výhody jsme naši 11. výpravu oficiálně odstartovali v pátek večer u Tomína „lehkou rumovou předehrou“, abychom se následně dorazili u Marčella, kde jsme i pár hodin pospali a notně znavení se pak brzy ráno přesunuli na letiště. Let do Mnichova, relativně rychlý transfer a šup – po poledni jsme již přistávali na rozpálené sicilské půdě v blízkosti Palerma.

Jelikož jsme měli dostatek času, lehce jsme prozkoumali okolí maríny v Palermu a přilehlý (nehezký/nezajímavý) přístav, dali si kávičku (uspokojit Járovy náročné představy nebylo vůbec snadné…), pivečko, nakoupili proviant a uskutečnili nezbytnou úvodní proceduru s převzetím lodě.

Pravda, i tento rok jsme výjimečně vsadili na „non-Kiriacoulis“ charterovku (v Palermu bohužel pan Kiriacoulis nesídlí), abychom se utvrdili v tom, že „takto již nikdy více!“. Kvalitou by se dala charterová společnost Velasud Yachting zhruba přirovnat k námi poznané chorvatské Adriatic Yacht Charter (ta se nám pokoušela předat loď s natrženou hlavní plachtou, nefunkčními vnitřními žárovkami a celkově dost zdemolovaným vnitřním vybavením jachty (ulámané kliky, apod.)). I když zpětně musíme říci, že Italové Chorvaty ještě drobet překonali! (nefunkční motor na gumáku, nefunkční parkovací a zadní světlo, polofunkční přední červené světlo, chybějící EPIR bóje a hlavně špatně ukazující hloubkoměr!).

Yachtmeni - 11. expedice, Lipari 

Každopádně loď jsme nakonec v sobotní podvečer převzali a vyrazili vstříc našim letošním dobrodružstvím (a že jich nebylo málo!!!).
Pro první kotvení jsme si vybrali v maríně doporučenou zátoku u ostrůvku Isola de Femine, kam jsme se v již začínajícím večeru téměř úspěšně dopravili…

 

--- tato část není určena pojišťovací společnosti ---

K úspěšnému dopravení se do první nocovací zátoky nám chybělo jediné – nenasednout kýlem díky nepřesným mapám a špatnému hloubkoměru na dno… Mapa ukazovala 6,7 metrů, hloubkoměr 4,4 metrů – a my – jsme kýlem přistáli na mělčině… :-/
Naštěstí jsme duchaplně využili pomoci nedaleké lodi a z celé šlamastyky jsme vyvázli jen s lehce pocuchanými nervy a odřeným lakem na kýlu…

--- tato část není určena pojišťovací společnosti ---


Trocha rumu, červené vínečko a rytmické písně italského Karla Gotta z nedalekého restauračního zařízení nám pomohly spláchnout stres z našeho prvního, poměrně náročného dne.

 

Hejno či stádo?

I italský Karel Gott se v průběhu noci unavil a my se tak v klidu mohli vyspat do doby, než nás probudily první ranní paprsky (tedy ty z nás, co spali na palubě).

Po ranním koupání a vydatné snídani jsme vyrazili k cílům 2. dne - ostrovům Alicudi a Filicudi. Čekala nás relativně klidná plavba za mírného větru, i na plachtičky došlo. Ale hlavně došlo na nejkrásnější delfíní zážitek ze všech našich výprav. Zhruba na půli cesty mezi Sicílií a Alicudim jsme potkali 2 velká hejna/stáda delfínů čítající celkem cca 15 delfínů a zřejmě jsme jim byli natolik sympatičtí, že s námi skotačili o sto šest a my z toho natočili suprovní delfíní video.

 
V podvečer jsme dorazili k ostrovu Alicudi, kde jsme se za posledních denních paprsků vykoupali a již za tmy jsme pak dorazili k našemu dnešnímu cíli - ostrovu Filicudi.

Celkem jsme urazili cca 66 nm a na kotvení jsme si připravili jednu perličku – kotvili jsme vedle megajachty Seanne, jejíž pronájem na týden stojí 462 tis Eur :-o)
 

Za vůní síry

Noc na Filicudi nebyla zrovna z neklidnějších - vlny, vítr a blesky v dálce způsobily, že jsme se jindy ráno cítili už i odpočatější... :-) A i jízda ve vlnách k několika potápkám byla poněkud namáhavější.

Pozdní oběd u ostrova Salina a v podvečer jsme již kotvili u ostrova Volcano – našeho prvního velkého cíle na cestě „za poznáváním vulkánů“.

Pach síry nás vítal již z dálky a co teprve návštěva místních bahenních lázní! Při západu slunce jsme se náramně porochnili v horkém bahýnku a přestože to znamenalo, že následujících pár týdnů budeme trošku smrďánkovat sírou, naše pleti naopak začaly být hladké jak dětské prdélky :-)
Účet 3. dne: 35 nm, spousta zážitků a 6 hladkých prdelek :-0))

 

 

Do nitra Volcana

Noc na Volcanu byla opět jedna z těch méně poklidných - vlny a k tomu mírný deštík (vadilo spíše spícím na palubě než těm v podpalubí), korunováno Mirkovým brzkým ranním budíčkem. Ale ani to nic nezměnilo na našem nadšení z výletu, který nás čekal - výšlap na sopku Volcano.

Počasí nám vyšlo maximálně vstříc, kdy dopoledne bylo zataženo a výstup nahoru ke kráteru Volcana tak byl o poznání snesitelnější. A na vrcholná panoramata už opět vyšlo slunce, takže jsme se tou nádherou mohli maximálně pokochat. A navíc jsme se ani nepřiotrávili sirnými výpary - takže výlet byl maximálně úspěšný :-)

Odpoledne jsme se trochu zapotápěli a vyrazili k ostrovu Lipari. Decentní procházka malebným městečkem, chutná večeře v místní restauraci, dobré vínečko, řada duchaplných diskuzí a před půlnocí uleháme v klidné zátoce na předměstí městečka Lipari.

O co méně jsme dnes upluli (pouhých 9 nm), o to více jsme si užili pobřežní výlety. A zítra večer se chystáme pokořit druhý sopečný (a tentokráte i činný) vrchol naší výpravy - sopku Stromboli ;-)

 

 

Málem zmeškaný ohňostroj

Na této výpravě nám evidnetně nebylo dáno mít klidné spaní, neboť i noc čtvrtá, na ostrově Lipari, nebyla zrovna z těch nejpohodovějších - uvolněná kotva a popůlnoční překotvování, k tomu bouřka (blesky se k nám přibližovaly přes 2 hodiny, aby nám jasně sdělily, že z tohoto mraku vážně zaprší) a samozřejmě nezbytné pořádné vlny. Ale vrcholná čísla tohoto dne nás teprve čekala!

Nejprve překrásné koupání a potápko u ostrova Panarea, kde jsme viděli mraky rybiček (a bohužel i výletních lodí). Zde jsme také natočili neskutečnou medůzu – viz naše video Blízká setkání třetího druhu :-)

Následoval odpolední přesun směr Stromboli, kde jsme plánovali večerní výšlap na tuto aktivní sopku. A... a právě zhruba 5 mil před naším cílem jsme zažili další neplánované dobrodružství - samovolně se nám vypnul přehřátý motor. Ačkoliv jsme oprášili naše hluboké znalosti motorů, problém se nám nepodařilo vyřešit a za slabého větru jsme se na plachty dokodrcali na kotviště u Stromboli, kde jsme i bezpečně zakotvili.

Poté začala ta zábavná část - oznámení poruchy motoru charterovce a dlouhý hovor, jehož cílem byla jednak dálková investigace poruchy a druhak dohoda o postupu na další den (dojet na plachty na Lipari a technik za náma přijede / zůstat na Stromboli a pokud se poruchu nepodaří brzy vyřešit - začít se shánět po trajektu, abychom stihli sobotní let z Palerma, apod.). Naštěstí Tomína posléze osvítil duch mechanický a začal se prohrabávat v kabeláži u motoru a narazil na jeden drobný vypadlý kabel u alternátoru, jehož zasunutím se náš problém vyřešil.

 

Bohužel díky eskapádě s motorem jsme ale museli posunout začátek naší noční výpravy na Stromboli a vyrazili jsme de facto až za tmy (po osmé hodině večerní). S čelovkami to sice nebyl problém, ale vzhledem k časové náročnosti jsme se museli spokojit pouze s výstupem na "vyhlídkovou plošinu" (zhruba ve 2/3 výšky sopky) a nikoliv až na vrchol (s touto variantou bychom se na loď vrátili mezi 2-3 hodinou ranní). I tak jsme se náramně pokochali mohutnými erupcemi majestátného vulkánu a plni zážitků jsme se ve světlech čelovek po půlnoci vrátili na loď (a dokonce jsme se ani neudělali v gumáku ve velkých vlnách :-)

Finální účet dne: 30 nm, mraky zážitků, 6 znavených námořníků a 1 opravený motor.


Cesta tam a zase zpátky

Nočním výšlapem na Stromboli jsme završili naše dobrodružství na nejvzdálenějším místě naší výpravy a nyní nás čekala "pouze" dvoudenní cesta zpět do domovského přístavu v Palermu.

Nejdelší zastávkou šestého dne bylo kotvení v malebné zátoce ostrova Salina, kde jsme se několik hodin potápěli, až nám některým z toho začaly naskakovat žábry :-o)

Po chutném obídku z pomalu se tenčících lodních zásob (obzvláště množství vína se povážlivě tenčilo; zato rumu bylo ještě dost! :-) jsme se navečer přesunuli k ostrovu Alicudi, abychom se co nejvíce přiblížili Sicílii. Zakotvili jsme na odvrácené straně ostrova mimo veškerou civilizaci, a tudíž jsme zažili nejklidnější noc s úžasným pohledem na bezbřehé nebe s milióny hvězd (a ke slovu opět přišla oblíbená aplikace Star Walk :-).

Předposlední den jsme upluli 51 nm a jelikož už mezi námi a Palermem nebyl žádný ostrov, poslední den nás už „pouze“ čekala „poklidná“ přeplavba zpátky na pevninu.

 

 

V rukou Poseidóna

Poslední den plavby mohl na mapě vypadat jako "piece of cake" (aneb "s prstem v zadku" :-o) - čekalo nás jen uplout něco přes 50 nm. Ale Poseidón chtěl, abychom si i poslední den užili pořádné dobrodružství...

Brzy ráno jsme posnídali a vyrazili směr Palermo, nicméně i pouhý pohled směrem naší plavby naznačil, že nás nečeká zrovna nejlepší počasí. Resp. abychom byli přesnější - že nás čeká pořádná bouřka. A jelikož jsme to časově měli vypočítané "tak akorát", neměli jsme pořádnou alternativu, jak se bouřce vyhnout a museli jsme jet přímo do ní…

Podrobnosti z proplutí bouřkou nemá smysl rozepisovat, protože se to nedá dost dobře popsat - to se prostě musí zažít! Ukrutný vítr, vlny, liják, hromy, blesky, viditelnost na pár metrů; velký obdiv si zaslouží Peckie, Mirek a Tomíno, kteří nás postupně za kormidlem dostali skrz nelítostnou bouři, abychom odpoledne bezpečně přistáli v maríně v Palermu. Vzpomínkou na tuto naši doposud největší bouři za dobu všech našich výprav nám budiž toto bouřlivé video.

 

Předávka lehce zbídačené lodi (většinou nikoliv naším přičiněním) proběhla vzhledem k nesmírné lenosti italských zaměstnanců charterovky nadmíru hladce - zkrátka proto, že skoro nic nekontrolovali.

A pak už nás čekala pouze večerní prohlídka (skoro-centra) Palerma, závěrečná spací pivínka v restauraci u maríny, pár metalových šlágrů na dobrou noc - a 11. výprava byla téměř u zdárného konce. Další den nás už čekal pouze letecký přesun zpět do Prahy.


Bye, bye, Palermo!

Všechno krásné jednou končí a platí to i pro naši 11. výpravu.

Závěrečný noční rozlučkový mini-dýchanek na palubě předešlé noci, navíc v kombinaci s lehkou únavou z náročné noční procházky na stadion Palerma (Yarrow ví... ;-o), znamenaly, že ranní sobotní vstávání nebylo úplně jednoduché, ale letadlo nepočká... Vyklidili jsme tedy naši loď "Faster" (toto její občanské jméno jsme se dozvěděli až z papírů při check-outu; do té doby jsme znali pouze její italský kódový název "XBC06A1L" (či tak nějak)), rozloučili se s marínou a frrrrrrr zběsilou jízdou divokého Alessandra (neplést s naším (ex)kamarádem) jsme se přesunuli na palermské letiště.

 

Dva pohodové lety přes Mnichov do Prahy a v odpoledním slábnoucím slunci jsme opět stanuli na naší české půdě (aneb všude dobře, doma nejlépe! :-)

 

Finální účet výpravy 11. výpravy: přes 260 uplutých nm, navštívených všech 7 ostrovů Isole Eolie, mraky nevšedních zážitků, spousta fotek, natočených videí a 27dílný komiks. A to je, přátelé, konec! (tedy samozřejmě jen pro letošek… ;-)

 

eShop Yachtmeni

Kontakt

Yachtmeni z.s. Nikoly Tesly 3
Praha 6
160 00
yachtmeni.cz@gmail.com